Taneční salón Hany Tillmanové

Představení, které se koná v rámci festivalu Letní slavnosti staré hudby, pořádá Collegium Marianum:

Cestopis tanečního mistra

Gudrun Skamletz – choreografie, tanec
Jean-Denis Monory – režie, herec
Bastien Ossart – scénář
Chantal Rousseau – kostýmy
Collegium Marianum – hudební soubor, umělecká vedoucí - Jana Semerádová

Na svých cestách po Evropě poznával francouzský taneční mistr nejen dvorské ale i mnohé cizokrajné tance, jejichž odlišné charaktery využije k tomu, aby dovedl svoji nadanou žačku k opravdovému umění. Bude to Gudrun Skamletz, která nás vtáhne do víru tance. V jejím podání ožije císařská grácie vídeňských baletů, divadelní hravost Purcellova air či starodávná majestátnost polonézy. Benátský karneval zase popustí uzdu fantazii, neapolská tarantella bude sršet nespoutanou živelností a madridské fandango svede vášnivým rytmem. Ve Folies d´Espagne zazní španělský temperament už jen jako echo a závěrečná Passacaille d´Armide ve své dokonalosti prokáže, že je královnou barokních tanců.

Vstupné: 400, 300 Kč

Taneční představení, která se konají v rámci festivalu Letních slavnosti staré hudby Collegia Mariana mívají tradičně vysokou úroveň a všem zájemcům o starý tanec přinášejí nevšední zážitky a zajímavou inspiraci.

Platí to i pro včera provedený Cestopis tanečního mistra, bylo to živé a zajímavé představení s krásnou muzikou a výborným zapojením muzikantů do děje... Viděli jsme skvělé taneční a herecké výkony, což se u dvou hlavních představitelů tanečnice Gudrun Skamletz a tanečního mistra Jeana-Denise Monory očekávalo, mile však překvapil i houslista Vojta Semerád jako temperamentní zpěvák a tanečník tarantelly.

Tanečníkům pak představení přineslo důležité poselství: totiž, že pokud chtějí být dobří ve svém stylu tance, nemohou se omezit jen na něj. Je třeba mít širší záběr a znát (nejen dobové) souvislosti, teprve pak získá tanec na hloubce, lehkosti i přesvědčivosti.

Prostředí trojského zámku je nádherné samo o sobě, je ovšem skvělé, že při představení byly použity i skutečné svíčky (provozovatelé podobných prostor bývají velmi opatrní při používání živého ohně) - ty prostě k baroknímu divadlu patří a vyvolávají velice působivý dojem.

Velkou pochvalu si zaslouží i program festivalu - je to hotová pokladnice informací pro člověka, který má rád starou muziku a tanec.

Ahoj Hani,

dovolím si trošku nesouhlasit a trošku mluvit o něčem jiném:
http://bidak.tumblr.com/post//backlog-the-journal-of-the-dance-master

Hm, příště se mi, Davide, zkus trefit do některého z těch šesti jazyků, které ovládám (mohla by to být třeba i čeština), pak si u tebe i počtu :-)